Jak bysme si nejradsi nafackovali, jak jsme trekovali, jak jsme komunikovali v anglictino-spanelstino-korejstino-cestino-jidis, jak jsme se valeli na plazi a jak jsme v Ekvadoru.

Do Huarazu jsme dorazili v nedeli rano. Huaraz lezi uprostred andskych vrcholku v nadmorske vysce 3100 mnm. Meli jsme zde v planu podniknout nekolik kratsich treku. Libil se nam i ctyrdenni Santa Cruz Track, ale mysleli jsme si, ze neni v nasich moznostech ho stihnout. Ihned po prijezdu jsme zjistili, ze zitra vyrazi skupina lidi prave na tento trek. Cehoz jsme se rozhodli vyuzit. Smlouvali jsme cenu. Slevil, my chteli vic, tak nam tam prihodil jednodenni vylet na Chavin de Huantar a bylo.

Za vylet na Chavin bysme si nejradsi nafackovali. Nacpali nas do autobusu s obtloustlymi bilymi turisty a popovazeli nas z mista na misto. O “zabavu” se staral kulturni referent, kterymu jsme nerozumneli ani slovo. Misto aby clovek odpocival pred narocnym trekem, stravili jsme cely den v autobuse. Neudelali jsme ani krok pesky. Zastavili nam u jezera, u babicky s lamou, u muzea, v nejdrazsi turisticky restauraci (kam jsme my dva samozrejme nesli) a nakonec i na samotnem Chavinu. Jde o dalsi archeologickou pamatku, kamenny “palac” z predincke doby. Par chodeb, hromada kamenni v horach a tisic turistu. Poprve a naposled jsme neco udelali pres cestovku!!!

V pondeli brzo rano jsme vyrazeli na Santa Cruz Track. Nalozili nas do dodavky a vezli nas do vesnicky Vaqueria. Nas pruvodce byl Peruanec Lucho a v nasi expedici byli dva korejci Enu a Ceho, dve Izraelky Ortal a Liat, Brit Ben a my dva. Ve vesnici nam nase vybaveni nalozili na osly, seznamili jsme se s nasim oslovodicem Rogerem a vyrazili do hor.

Prvni den jsme meli pomerne kratkou a jednoduchou trasu. Prochazeli jsme kecuanskymi vesnickami, museli odolavat zebrajicim detem a spali jsme v kempu v nadmorske vysce 3850 mnm. V noci byla pomerne zima (tak -5), ale neumrzli jsme. Druhy den nas cekal nejdrsnejsi vyslap. Stoupali jsme z naseho kempu na hreben Punta Union Pass do nadmorske vysky 4750 mnm. Pote jsme sestupovali do dalsiho kempu ve vysce 4250 mnm. Ocekavali jsme jeste dramatictejsi zimu, ale ta se nastesti nedostavila. Treti den jsme v pohodovem tempu vystoupali k ledovcovemu jezeru Laguna Quitacocha a pote jsme prochazeli vlnicim se udolim do naseho posledniho kempu. Ctvrty den jsme timto udolim pokracovali az do vesnicky Cashapampa (2900 mnm). Odtud nas prevezli zpatky do Huarazu.

Trek jsme si naramne uzili. Celou cestu jsme se kochali okolni prirodou. Modra jezera, zasnezene vrcholky, nekonecna udoli, pruzracne reky a ricky, pasouci se kone a kravy a na obloze za celou dobu ani mracek. Dobre jsme se bavili po ceste i v kempu. Nase skupina byla strasne fajn a byla pohoda a sranda. Chvilemi jsme se bavili anglictino-spanelstino-korejstino-cestino-jidis. Ale rozumneli jsme si. Lucho s Rogerem vzdycky ukuchtili neuveritelnou veceri pro nas a jeste neuveritelnejsi koser veceri pro nabozensky zalozenou Ortal. Splachli jsme to salkem Coca tea a pri vecernich debatach se dozvidali co vse neni koser a spoustu dalsich zajimavosti z korejskeho a zidovskeho zivota. Je nejvic zaujalo nase –ova u prijmeni a zachytka. Vratili jsme se unaveni, spinavi, ale spokojeni.

Ctvrtecni noc jsme stravili v Huarazu a v patek rano jsme opet sedali do autobusu a presouvali se do Chiclaya. Sem jsme dorazili az pozde vecer. V sobotu jsme navstivili nedaleke archeologicke naleziste Sipan a mistni carodejnicky trh.

Z Chiclaya jsme se presunuli do Mancory. Tady jsme dva dny odpocivali na plazi, hrali si ve vlnach a pozorovali surfare. Nocnim busem jsme prejeli do Ekvadoru do Cuency. Poslednich par dni naseho cestovani nas ceka Ekvador.