Jak jsme si prohlidli Popayan, jak jsme prozkoumavali hrobky, jak jsme jeli na jednicku, jak jsme odrikavali u jeptisek, jak jsme prefrontovali hranice a jak jsme v Ekvadoru.

V poslednich dnech se nam moc nedarilo jit na internet. Jsme stale na cestach, ale v pohode a zdravi.

V nedeli jsme opustili Salento. Dalsi zastavkou na nasi ceste bylo mesto Popayan. Zajimave mesto  s kolonialni architekturou jsme si prohledli v pondeli rano a odpoledne uz jsme se presouvali na archeologicke naleziste Tierradentro. Byli jsme upozorneni, ze cesta je ve vystavbe, ale tohle jsme necekali. Kamenna cesta, blato, diry, kameny, Andy, strze a srazy a zadna krajnice. Nechapeme jak ten tankodrom muzou ty autobusy jezdit. Po peti hodinach jsme naprosto vydrncani dorazili do vesnicky a ubytovali se v Hospedaje Lucerna (tomu nazvu neslo odolat).

Druhy den dopoledne jsme vyrazili prozkoumavat podzemni hrobky. V horach okolo vesnicky bylo nalezeno nekolik desitek hrobek a ty jsou ted zpristupnene verejnosti. Musi se po vysokych spiralovitych kamennych schodech sejit dolu do podzemi, nekde az do hloubky 9 m. Dole byla primo samotna hrobka. V nekterych se dochovaly krasne malby a rytiny. Prolezli jsme jich kolem dvaceti. Vse doplnovaly krasne vyhledy na okolni hrebeny. Bohuzel nas tlacil cas a nestacili uz jsme vyjit na vyhlidku Aguacate. Museli jsme totiz na autobus zpet do Popayanu. Pri zpatecni ceste to drncalo mozna jeste vic. Kdyz uz to vypadalo na stastny navrat do Popayanu, opustila nas autobus prevodovka a nevratila se ani po dvaceti minutovem premlouvani. Zbytek cesty (2 hodiny)  jsme jeli na jednicku.

Dalsi den jsme z Popayanu prejizdeli do Pasta. Opet nekolikahodinova cesta autobusem. Ve ctvrtek jsme si ze spinaveho pasta udelali vylet na Laguna de la Cocha. Jezero sevrene vrcholky And v nadmorske vysce 2700 m. Laguna nebyla nic moc, ale rybarska vesnicka el Encano nas okouzlila. Takove Benatky po kolumbijsku. V jedne mistni hospudce jsme si dali vyborneho pstruha a po jidle se vypravili zpet do Pasta. Na nadrazi jsme koupili listky do Ipiales a odtud nas taxik dovezl na Santurio de las Lajas.

Jde o katedralu, ktera je stoji v udoli na moste nad rekou (to se musi videt). Ubytovali jsme se u jeptisek v Casa Pastoral a vyzkouseli si tak odrikani na tvrdem slamniku v ledove kobce. V patek jsme jeli na hranice a pesky prechazeli kolumbijsko-ekvadorske hranice. Nebo spis prestali. Nejdriv jsme asi hodinu a pul tvrdli na kolumbijske hranici a hned na to nas cekala podobna fronta na hranici ekvadorske. Ale pustili nas. Po prechodu hranic jsme se presunuli do Quita, hlavniho mesta Ekvadoru.

Dnes dopoledne jsme si prohledli historicke centrum Quita a na zitra zakoupili letenky do Lojy. Pospichame do Peru a Ekvador si nechavame az na zpatecni cestu.