Jak jsme (ne)odjeli do Prahy, jak jsme přejeli do Vídně, přeletěli do Madridu a jak nás přivítala Kolumbie.

Už je to tady. Je úterý 5. července a my vyrážíme na cestu. První dobrodružství na sebe nedalo dlouho čekat. Hned první autobus, který nás měl přepravit z Čestic do Prahy nám nezastavil. Řidič vesele profrčel Česticema jako by se nechumelilo. Chvíli jsme rozmýšleli, co podniknem a následně vyrazili na stopa. Zastavilo nám hned asi čtvrté auto – dobrodružství číslo 2. Oprýskaný červený opel kombík, bordel, smrad, vzadu vypitý sud piva a řidič tak dvojku v žíle. Cestu do Strakonic jsme nakonec přežili. Do Prahy jsme dorazili následujícím busem, tedy asi o tři hodiny později.

Ve středu dopoledne jsme připravili svačinku a chvilku před přejezdem do Vídně, upustil Jakub foťák. Naštěstí to odnesl jen UV filtr. Začalo nám to opravdu parádně…

Do Vídně jsme se už dostali podle plánu. Prohlídli a prošli Vídeň, navštívili Stephansdom a pojedli vídeňský řízek ve vídeňském Prátru kultury a oddechu.

Okolo jedenácté večer jsme se přesunuli na letiště, našli si luxusní místečko na dlaždicích v odletové hale a odebrali se ke spánku. Ráno jsme vyspinkaní do růžova naskočili do letadla směr Madrid a tam přestoupili do většího letadla směr Bogota – Kolumbie.

Let byl dlouhý a únavný, ale zvládli jsme to. Ihned po přistání jsme si vybrali peseta a vydali se hledat ubytování do centra. Mohli jsme si vzít taxi, ale je drahé a pod naší úroveň. Jeli jsme proto colectivosem. Dobrej blázinec. Nikdo neumí anglicky. Jsme tedy odkázaní na slovníček a Lenky chabé znalosti španělštiny. Naštěstí se nás ujala jakási Kolumbijka a ochotně nás dopravila až skoro do centra.

Ubytování jsme našli pěkné a čisté. Proběhla rychlá sprcha v teplé vodě!!! a hurá na kutě. Už dva dny jsme téměř nespali.

Zatím se Kolumbie jeví jako přátelská a pohodová země. Vše tu tak jako pomalu plyne. Všichni jsou ochotní, ale strašně lážo plážo. Uvidíme jak se to bude vyvíjet dál.